Příroda kolem nás doslova rozkvétala před očima. Stromy, keře i louky postupně zaplavily květy nejrůznějších barev a vše se krásně zazelenalo. To vše se líbilo nejen nám, ale i všem broučkům, včeličkám, motýlkům a dalšímu hmyzu, o kterém jsme si ještě povídali. Peťa dětem popsala život včeliček a každý si mohl prohlédnout, jak vypadá domeček, ze kterého se vylíhne matička (tzv. matečník) a také si vyzkoušet včelařskou kuklu, „dýmák“ nebo rukavice.
Blížil se svátek všech maminek, tak jsme se pustili do vyrábění. Děti s nadšením vybírali barevné vlny na zdobení srdíček a ty jsme pak přichytili do „klacíkového“ rámečku.
Pak už jsme svoji pozornost přesunuli k sobě samým, ke svým tělíčkům. Vytvářeli jsme kostru z přírodnin, popisovali různé lidské orgány a soustavy, skamarádili se s kyslíkem a vydali se spolu s ním a s červenými krvinkami na výpravu naším tělem. Díky velké pomoci rodičů se podařilo dokončit nové vyvýšené záhony a děti se proměnili v nadšené zahradníky. Každý chtěl sadit i zalévat a všichni společně se těšíme, co dobrého se nám podaří vypěstovat.
Pak jsme si vědomě užívali a prožívali všechny naše smysly. Sluch jsme vyzkoušeli při hledání svého kamaráda podle jeho hlasu, chuť při ochutnávání a poznávání různých dobrot se zavřenýma očima. Zrak (i paměť) jsme zbystřili při kimově hře a při poznávání předmětů ukrytých v tajemné krabici, přišel na řadu hmat. Čich nám pak pomáhal uhodnout, co za voňavé bylinky a koření se ukrývá v různých krabičkách.
Mezinárodní den lesních školek se letos slavil trochu netradičně – divadlem. V úterý 3. května jsme si s sebou do lesa vzali jen konopný provázek a barevné šátky a těšili se, co z toho vznikne. Děti si našli klacíky, suchou trávu a tvoření mohlo začít. Postupně vznikaly krásné loutky a z šátků jsme vykouzlili kulisy malého divadélka. To, co děti pak předvedli, by se dalo označit téměř za divadelní mini festival. Jeden příběh následoval za druhým a skončili jsme jen pro to, že se blížil čas oběda.
Předškoláci postupně dokončují svoji celoroční práci – tkaní koberečků. Někteří se chtěli pustit do výroby dalšího, i když se jim na začátku do tkaní moc nechtělo. V půlce měsíce se vydali na 3 – denní putování s přespáváním na chatě Eliška. Dovršili tak naše společné stoupání NaHoru, kterým postupně procházeli od září a zvládli další velký krok ve svém vývoji k samostatnosti.
