Velká část ledna se nesla v duchu lopatování a her se sněhem. Leden byl opravdu na sníh ze začátku velmi štědrý, a my jsme si té bílé krásy dosytosti užili. První týden v lednu jsme si povídali zážitky z Vánoc a oslavili jsme Tři krále písničkou, divadlem i pohybovými hrami na
putování do Betléma. Velmi nás také potěšili kladné ohlasy na obrázky, které děti malovaly seniorům do domovů důchodů a zahrály si v prosinci na takzvaná Ježíškova vnoučata.
V dalším týdnu jsme si povídali o ptácích v zimě a počítali ptáky na našem krmítku při příležitosti každoročního sčítání s názvem Ptačí hodinka. Pozorovali jsme nejrůznější druhy – na krmítko nám létá nesčetné množství sýkorek – koňadry, modřinky, uhelníčci a dokonce jsme zahlédli i vzácnou parukářku. Občas přiletěl nějaký dlask, mlynařík nebo brhlík a z jurty jsme měli přímo krásný výhled na jejich hodování na slunečnicových semínkách, která mají nejraději. S dětmi jsme jim vyrobili také krmítka ze šišek, hovězího loje a semínek. Ta jim přišla vhod ve velkých mrazech.
Když hodně mrzlo, podařilo se nám také s mrazem čarovat. Začarovali jsme bublinu z bublifuku a potvrdilo se, že leden je opravdu měsíc plný ledu. Když bublina zamrzla, házela krásné odlesky na sluníčku, nemohli jsme se na ni vynadívat. Zkoušeli jsme také bruslit na našem zamrzlém jezírku – šlo to, i když to byla jen velmi krátká sklouznutí. 🙂
V lednu jsme taky s dětmi navštívili Krajskou galerii ve Zlíně, kde si děti zkusily zahrát na architekty a urbanisty – kamarádi naplánovali a postavili nádherná města z různých odpadových materiálů. To byste nevěřili, co všechno se dá postavit s krabičkou od čaje nebo plata od vajec – garáže, továrny na čokoládu i mrakodrapy! Toto své umění pak přenesli i do staveb se sněhem, dole u jurty nám vzniklo sněhové křeslo, u lesa obrovský sněhulák, a když jsme pak na louce objevili iglú, naše radost vystoupala až do nebe! Takovou eskymáckou svačinu přímo v iglú, ke kterému si ještě ke všemu dojedete na lopatě, totiž nezažijete každý den.
V druhé polovině měsíce jsme se vydali stopovat! Počasí nám pořád přálo a objevili jsme stopy spousty obyvatel našeho lesa. Při hledání stop se s dětmi dá procvičit a rozvíjet opravdu hodně věcí: spolupráce a komunikace, zrakové vnímání a pozornost při hledání stop, paměť při hledání dříve odlitých stop, logické myšlení při vytváření hypotéz, komu stopa patří, předmatematické představy při porovnávání velikosti stop, práce s odbornou literaturou při ověřování stop v určovacím klíči, trpělivost při čekání, ale i posilování frustrační tolerance, když po dlouhém čekání přijde moment, že stopy nejdou vyloupnout.
A přesně to se nám stalo! Vylili jsme stopy sádrou moc hezky, nicméně mráz byl neúprosný a sádra nám ve stopách zmrzla tak, že odlitky nešly vydolovat ani obětováním horkého čaje z termosky. Tím jsme si krásně procvičili trpělivost a radost z povolení ledu při oblevě na konci měsíce byla o to větší. Při práci s určovacím klíčem jsme zjistili, že v našem lese je opravdu živo – našli jsme stopy daňků, zajíců, srnek i divokých prasat. Některé psí stopy připomínaly stopy lišek nebo vlků, ale kdoví, kdo tudy opravdu prošel. Zkrátka badatelství v praxi. Přirozeně, smysluplně a venku. Kromě stopování jsme si také povídali o tom, jak můžeme zvířátkům v lese v zimě pomoci a která zvířátka v zimě spí, a tak bychom jejich stopy objevit neměli.
Dny se nám už sice natahují, ale stále ještě nás brzy ráno provází tma. Vytvořili jsme proto z ledu krásné lucerničky, které nám alespoň chvíli svítily teplým světlem u skřítka.
Na konci měsíce jsme si povídali o zdraví. Protože jak máme pomoci zvířátkům, aby přes zimu ve zdraví přežila už jsme zjistili, ale co my? Zahráli jsme si na bacily a vitamíny, vytvořili si senzomotorický chodníček, kam jsme naskládali spoustu přírodnin, abychom si promasírovali a procvičili nožky a nožní klenbu. Tradičně jsme také zachraňovali kartonového muže. Pro některé kamarády to byl opravdu velmi silný zážitek, který působil téměř opravdově. Vysvětlili jsme si ale, že se nikomu nic nestalo a že to byla jen hra, při které všichni krásně spolupracovali a dokázali kartonovému muži pomoci s jeho úrazem.
Příběh o medvědu Peciválu s otevřeným koncem, který kamarádi kreativně dokončili nám ukázal důležitost pohybu a zdravého stravování a vařením bylinkového čaje na ohýnku jsme vyléčili všechny rýmečky v okolí. Když už je řeč o rýmě, čekáme, zda nám zakoření náš rýmovník, který jsme začali pěstovat v jurtě, všem se nám totiž v tomto chladném období lísteček rýmovníku u nosu hodí. 🙂
S předškoláky jsme se soustředili na jemnou motoriku při nácviku šití, vyzkoušeli jsme si výrokovou logiku a procvičili sluchové rozlišování při analýzách prvních i posledních hlásek ve slovech. Také se naučili malovat stopy podle předlohy a každý si vytvořil i svou vlastní originální stopu na papíře.
