Po 29. 1. 2024 / Jak to žije ve školce

Říjen a březen jsou si rovny ve všem – Velíková

“Tak praví jedna z říjnových pranostik. Pokud bude březen, tak krásný jako říjen, máme se na co těšit.”  

První říjnový týden se nesl v duchu podzimní sklizně. Společně s dětmi jsme sklidili plody, které nám nabídla naše školková zahrada (cukety, brambory a dýně) a vše jsme předali do kuchyně, aby nám z nich mohli vyrobit samé zdravé dobroty. Bylo třeba i připravit vyvýšené záhony na zimu. Toho se děti zhostily s velkou chutí a nadšením. V následujících dnech jsme si povídali i o dalších plodech, které příroda nechala spát. I to jsme s dětmi mohli pozorovat, prázdné sady a cyklus, který je potřeba respektovat. Lískové oříšky se naopak letos těšily úrodě a tak měly děti možnost si je zkoušet rozlousknout pomocí kladívka a dosyta si na nich pochutnat. 

K tomuto tématu patřil i sběr hub. V průběhu celého měsíce jsme poznávali houby. Zvědavost nás dovedla k novým poznatkům a díky tomu jsme seznámili s třepenitkami, šupinovkami, helmovkami či na pohled netradičními hvězdovkami. Zkoumání zrakem, odlišování jedlých i nejedlých, patří mezi naše základní návyky ve školce. Pomocí trhání papíru vznikla pod jurtou krásná výstava originálních hub. Staré brambory a jablka  jsme využili k výrobě razítek. Vytvoření lesu se zajíci se podařilo skrze vzájemnou spolupráci nás všech v lese. Téma jsme završili pohádkou o “Kuřátku a obilí”, výrobou vloček ze zrní a poznáním základních druhů obilí. Předmatematické představy a jemnou motoriku děti potrénovaly při výrobě kukuřice z plastelíny a při počítání kukuřičných zrn.  

První říjnový víkend zahájili naši předškoláci svůj poslední rok ve školce společným přespáváním na jednu noc v jurtě. Seznámili se s příběhem Stoupání na horu od E.T.Setona a započali tak svou cestu vedoucí k osvojení vlastností připraveného předškoláka opustit naše lesní zázemí. 

S říjnem přichází i ty pravé podzimní radovánky, kterým jsme se věnovali následující týden.  S dětmi jsme začali na našem oblíbeném svačinkovém místě tvořit “lesní pohovku”, která nám slouží jako místo společných chvil u svačiny či při řízených činnostech. Pomocí kaštanu děti trénovaly své zrakové vnímání nebo předmatematické představy, nebozízkem je provrtávaly a navlékaly na provázek. Zaposlouchaly se do podzimního příběhu krtka a jeho kamarádů, který se učily převyprávět a získat tak další předčtenářské dovednosti. Z nasbíraných listů si vyrobily pomocí vody, třpytek a glycerinu podzimní “sněžítka” a připravily si  vlastními silami svou odpolední svačinku – výborný štrůdl z podzimních plodů (jablek  a ořechů). 

Následující týden jsme se ponořili do prozkoumávání našeho Zlína. Začali jsme nejprve kolážemi známých míst města a okolí, z dýně se vydlabával baťovský domek a pomocí lékařských špachtlí nám pod rukama vznikly i modely baťovských letadel Junkers F-13. Již tradičně jsme se v tomto týdnu s “panem Baťou” vydali po stopách jeho odkazu přímo ve Zlíně. 

Zlín je součástí naší krásné české země a tak jsme se v dalším týdnu zaposlouchali do příběhu praotce Čecha a v úterý do státní hymny. Děti si zkusily namalovat vlajku ČR.  Pomocí mapy z přírodnin se poznávaly větší města, řeky, i části na které je republika rozdělena. Díky knize “Dějiny udatného národa” bylo dětem představeno, jak to tu kdysi vypadalo a jak se žilo  na našem území  v průběhu staletí.

Předškoláci si pomocí listů trénovali osovou souměrnost, každý svým  tempem a dle  svých možností pokračoval  ve svých přeškoláckých úkolech. V rámci grafomotoriky se zaměřili zejména na ukotvení správného úchopu tužky a uvolňování kloubů ruky. Každý si prošel oblastmi školní zralosti s Lenkou Němečkovou se kterými rodiče předškoláků budou seznámeni na společné schůzce v pondělí 30. října.

V říjnu nás pozval na besedu o včelách pan Ponížil z Velíkové, který dětem přiblížil jejich život a společenství. Také jsme začali s nácvikem představení sv. Martina, které nás čeká v listopadu.