Možnost předání dětí ve Zlíně
zastávka Cigánov

ráno 7:30 - 7:45
odpoledne 16:10

Lesní komunitní škola

Zápisy ze setkání

Listopadová setkání

Na první listopadové setkání jsme se ráno spojili se školáky, udělali si společný kruh, zazpívali poprvé písničku o Martinovi a naladili se na společné setkání, které nás mělo čekat v dalším týdnu. Vyrobili jsme si listovou pestrobarevnou mandalku, trochu polozili po stromě na začátku lesa a pak už jsme se se školáky rozloučili a šli si každý po svém... Děti si vybraly jako místo, kde chtějí trávit nejvíc času, oblíbený sklánějící se dub, jež se stal opět parádní průlezkou i testerem a školitelem naší odvahy. Ač nás čekala spíš cesta do kopce, přesto si děti našly kratochvíli opačnou - kutálení se ze svahu. Po té, co se naše hlavičky dotočily, jsme už docela pospíchali směrem k Rablině a do kopce, kde ještě děti zkoumaly mikroskopy i lupou kdejakou zajímavost v přírodě (a že pod mikroskopem vypadá zajímavě snad vše, to asi ani nemusím zdůrazňovat). Po obědě Adam vyprávěl dětem mystický příběh, který je absolutně pohltil, ještě pár her ve vnitř, trochu blbnutí kolem chaty a už byl čas se rozloučit.

V dalším týdnu pro nás den začal hodně netradičně, tentokrát jsme nejeli autobusem na Velíkovou, ale rovnou na Zikmundov, kde jsme se ráno ještě trochu prošli, okoukli zblízka les nad chatou, kam zatím naše cesta ještě nevedla, a pak už jsme pádili na chatu, kde pro nás Tinka připravila těsto na svatomartinské rohlíčky. Každý si nějaký ten rohlíček uválel a nakrájel, naplnil tím, co má nejraději (tvaroh, mak nebo oříšek), šup s nimi do trouby a za chvíli se kromě vůně kamen linula základnou libá vůně rohlíčků. Pak už oběd, jako sladká tečka na závěr pár čerstvých rohlíčků a pak rychle za školáky na Velíkovou, tedy v opačném směru, než jsme zvyklí, kde na děti už čekalo překvapení. Únava byla už trochu znát, přece jen jsme zvyklí, že po obědě už je spíš pohoda a klid, ale zase to, co nás čekalo na konci, to předčilo všechny obtíže. Perfektně, autenticky a navíc zábavně sehraný příběh o žebrákovi nás vtáhl do minulosti a její těžké doby, jež je jako stvořená pro hrdiny. A to už tu byl opravdu Martin i se svou družinou, kteří příběh skvěle doladili. Děti se pak mohly ještě na koníkách povozit, pohoupat se v lese na houpačce, s Neou jsme lesně oslavili její narozeniny a pak už jen přesun na školkovou zahradu, kde ještě čekala generálka vystoupení školkových i školních dětí, ke kterým se naši předškoláci rádi přidali. Rodiče už mezitím postupně přicházeli, rozsvěcoval se jeden lampionek za druhým a pak už si každý, kdo zůstal, mohl s rodinou zažít lampionový průvod se zakončením vystoupení dětí u kapličky a nádherný ohňostroj. Den to byl opravdu plný zážitků a kdo chtěl, zůstal ještě na dílničku, kterou pro rodiny připravilo Centrum pro rodinu Vizovice.

S Tinkou jsme se setkali i v dalším týdnu, kdy jsme se opět navrátili k naší původní cestě (ale písnička o Martinovi s námi byla dál). Mikroskopy putovaly od oka k oku a opět jsme se podivovali, jak zajímavá může být třebas jen obyčejná hrouda hlíny, když se na ni podíváme pěkně zblízka. V lese objevily děti pak úžasnou skluzavku, byla tak báječná, že se z našich zadečků ještě prášilo snad i na Zikmundově :) Cesta nás pak zavedla trochu jinou, průzkumnickou cestou, hledali jsme tajemnou studánku, která nám sice prozatím zůstala stále utajena, ale zase jsme našli další zajímavá místa, například strom, jež vypadal po svém zlomení přesně jako písmenko A. Den byl nádherný a slunečný, poslední záchvěv babího léta nás všechny potěšil.

V dalším týdnu nás trochu zradila technika, ač jsme toho měli mnoho zajímavého k focení, foťák stávkoval a tak nemáme krom 2 fotek fotodokumentaci dne. Ale tak alespoň v krátkosti v popisu, co jsme si ten den zažili. Opět jsme se vydali k oblíbenému dubu, od kterého se dětem tak těžko odchází. V lese jsme pak potkali první předškolácký sníh, který se za cestou na Rablinu srdnatě držel na malém plácku. No pár kuliček i z něho vzniklo :) A pak už šupky dupky na Zikmundov, protože ten den jsme měly s dětmi v plánu uvařit. Menu o dvou chodech děti nadchlo, krájely, strouhaly, míchaly a dochucovaly a tentokrát nám do odpadové jámy opravdu skoro nic nezbylo. Rajskou polívku děti takřka vyblízaly, nezbyla ani lžička, přestože hrnec byl původně naplněn skoro po okraj. A po špagetách se také jen zaprášilo, Peťka, která ten den s námi byla, snad ani nestíhala přidávat. Odpoledne pohádka, trochu her vevnitř, protože počasí začalo trochu protestovat a z malého mrholení, které nás ten den provázelo, se udělal zdatný liják. Ale to už byl náš společný den u konce a v autobuse nám bylo zase příjemně.

Poslední listopadové setkání bylo zase s Adamem, který dětem slíbil oblíbenou hru na vlkodlaky, a už se ho nemohly dočkat. Den to byl hodně mrazivý, a abychom co nejvíc využili našeho lidského tepla, postavili jsme si ke svačince lesní gauč - hnízdečko, kde jsme se u svačení pěkně namáčkli k sobě a takto v tepelném komfortu pojedli. U hlavní cesty jsme se ještě zastavili na klouzačku - ideálně zamrzlá kaluž ozkoušela vycpání našich zadečků a kolen - výbava prošla na jedničku a snad ani moc modřin nepřibylo. Po cestě ke křížku jsme se zase proměnili na dva týmy veverek, které se snaží dostat každá svou cestou od stromu ke stromu až k cíli. Byla to malá zkouška kooperace, která se nám stále víc a víc dařila, určitě si tuto hru někdy brzy zopakujeme. Prolézačkou nám pak byl spadlý smrk, který láká k různě odvážným kladinovým pokusům. Po obědě už další mystický příběh od Adama a slíbená hra na vlkodlaky. Když jsme se dost vyřádili, vyráběli se ještě šiškoví skřítci a za chvíli už s námi v chatě nebyly jen děti, ale i skřítek Ostružinka, Malina, Jahůdka, Duháček a další :)

 

 

Říjnová setkání aneb přichází podzim v plné síle i kráse

Říjen byl velmi rozmanitý. Potkalo nás už chladnější počasí, i se nám ještě vrátilo babí léto. Při prvním setkání děti dostaly do rukou zrcátka, se kterými si mohly prohlédnout svět kolem trochu z jiného úhlu pohledu, někdo pozoroval hnízdečka a koruny barvících se stromů, jiní si užili ksichtíky v zrcátku a všechny moc bavilo hledání svého prasátka a jeho odrazů v okolní přírodě i na kamarádech. S Adamem si děti zahráli mnoho her, přečetli si pohádku, zaznamenávali své zážitky do sešitů i se pohoupali na houpačce u chaty.

Další setkání bylo ve znamení prvního společného vaření. Cesta byla tedy trochu rychlejší, ale i tak nám zbýval čas na hru u kopečků, stromovou průlezku i lesní houpačku. A pak už rychle k chatě, nachystat oheň, nakrájet suroviny, trochu si s nimi přitom zaplnit hladová bříška a už to vše krásně bublalo v kotlíku. Při tomto obědu jsme využili krásného počasí a pojedli společně uvařený oběd u ohniště. Odpoledne pak děti čekalo vyrábění pavoučků s Tinkou, válení sudů ze svahu i malé pohoupáníčko. Nakonec jsme si ještě nakrájeli zeleninovou svačinku a opekli jablíčka.

Další setkání bylo opět s Adamem, který měl pro děti připraveno zase spoustu lesních her. Postupně jsme si pak vyrobili z listí housenky, které měnily barvy podle toho, pod kterými stromy jsme se zrovna během naší cesty nacházeli. Čekalo nás i překvapení - od školáků jsme si půjčili kapesní mikroskopy a dalekohled, takže někteří zkoumali dálky a jiní zase detaily tvořené přírodou - listy, hroudy hlíny, kapky rosy na trávě, kůru stromů… K závěru cesty jsme se ještě zašli podívat k dračí studánce, kde jsme se příjemně osvěžili její křišťálově čistou a chutnou vodou a ozkoušeli si dobrodružnou výpravu k chatě mimo vyšlapané cestičky. Vlastně cestička to byla též vyšlapaná, ale zvířaty, takže občas vedla vysokou trávou s kopřivami, ale naše těla chráněná vrstvami oblečení to hravě zvládla. Na chatě už pak společný oběd, pohádka a trochu her pěkně v teplíčku, protože tentokrát jsme si už poprvé zatopili v chatě v kamnech.

Při posledním setkání s námi byla Peťa se Sebíkem, loňským to předškolákem, který ale mezi naše letošní předškoláčky krásně zapadl. Počasí už bylo chladnější a taky nám sem tam trochu kapalo štěstí z nebe, ale v lese to vůbec nevadilo. Navíc se nám konečně podařilo objevit překrásný dub, jehož některé větve sahají až skoro na zem. Dali jsme si u něj (někteří na něm) svačinku a pak už jen uvázali lano a šplhali a šplhali. Krásně nám tu čas ubíhal a dětem se k další cestě ani moc nechtělo, takže se těšíme, až si k dubu zajdeme zase příště. Připravili jsme ještě s děvčaty dort pro oslavence - Feldíka, dort byl tvořen kamínky a listím a měl 5 klacíkových svíček. Všichni jsme si spolu s ním tedy užili naši první předškoláckou narozeninovou oslavu. V chatě pěkně v teplíčku nás čekala už Peťa s obědem, zabalení do dek jsme si přečetli další napínavou pohádku a opět si trochu zapisovali své zážitky do sešitů, pocvičili na koberci i si zahráli pár netradičních honiček. A už tu byl zase čas rozloučení, společný závěrečný kruh, kde má každý prostor se k uběhlému dni vyjádřit, básnička na rozloučení a nezbývalo, než se, tentokrát už jen s třemi dětmi (pro ostatní si přijeli rodiče k chatě), vydat na cestu autobusem.

 

 

Jak nám bylo v září...

Září bylo nádherně teplé. Celý měsíc jsme si mohli užívat nadstandartního letního počasí a hřejivého sluníčka. První setkání bylo hlavně poznávací, kromě Verči s námi byla Tinka, poprvé jsme se ráno setkali v kruhu, poprvé si zazpívali uvítací písničku, poprvé jsme bez rodičů šli naší trasou k Zikmundovu, poprvé nás potkávali divy přírody. Berušky, jejichž hojné kolonie se všemi fázemi vývoje jsme nalezli na netykavkách u "kopečků", prapodivná "hovniválí pohroma" (jak děti nojmenovali úkaz, kdy jsme našli snad zhybernovanou či co desítku jedinců "U křížku"), to je jen zlomek toho, co vše na nás po cestě potkalo. Při druhém setkání s námi prozměnu šel Adam. Tentokrát čekaly na děti jejich nové nože a to také určilo ráz celého dne - napřed jsme si vysvětlili všechna bezpečnostní pravidla a pak už děti jen nadšeně ořezávali, ořezávali a ořezávali :) Také pomalu začala houbařská sezóna a na nás všude vykukovali hřiby kováři, bedle, klouzci i babky, dokonce i nějaký ten pravák. Při třetím setkání nás doprovodila maminka Matýska - Peťa, a opět jsme si se mohli vyhřívat při nádherném odpoledním sluníčku. Cesta nám trvala tentokrát o něco déle - děti začínají nalézat zajímavá místa ke hře, šplhání, k vyhlídkám po okolí a stále nás neopouští nadšení pro ořezávání klacíků a cesta se nám příjemně natahuje. Děti se již krásně seznámili, tvoří se skupinky napříč Velíkovou, Jaroslavicemi i dětmi mimoškolkovými, skupinka se krásně zceluje a máme z toho ohromnou radost. Poslední zářijové stekání bylo spojené se školáky a o tom máme samostatný zápis níže. Září bylo prostě zářivé a těšíme se, co nového nám přinese podzim.

 

 

Michalská slavnost 27. 9. 2018

Tento den byl jak pro školáky, tak předškoláky poněkud jiný. Už jen to, že školáci se hned ráno vypravili autobusem směrem k Zikmundovu, napovídalo, že tento den bude něčím výjimečný. Předškoláci vyrazili jako každé ráno z Velíkové, cestou našli spoustu zajímavostí v přírodě a pomalu se blížili na místo určení. Věděli, že je čeká překvapení, ale jaké a kde? Napětí a očekávání bylo hodně.

Školáci mezitím S Jirkou a Ivkou z druhé strany přišli ke krmelci asi kilometr nad Zikmundovem a tam už je zastihlo krásné místo spolu s úžasným stromem vybízejícím ke šplhání. Vyslechli si od Jirky napínavý příběh o třech bratrech, kteří se postupně utkali s drakem a jen ten nejmladší Michal, který měl odvážné a šlechetné srdce, nakonec v boji zvítězil. I na děti čekal úkol hodný odvahy - hrneček, jehož ouškem byl provlečený provázek, jenž pokračoval hluboko do lesa, natažený mezi stromy a končící u překrásné studánky hlídané drakem. Děti měly za úkol se jeden po druhém k této studánce s hrnečkem dostat, nabrat vodu ze studánky, navštívit draka, od něj si vybrat jeden dračí zkamenělý zub a dva meče v podobě pletacích jehlic. S hrnečkem s vodou se pak vraceli k ostatním a vodou plnili pomyslné lesní jezírko.

Jakmile měli školáci své úkoly splněny, z druhého směru na místo dorazili předškoláci s Verčou a Tinkou, to bylo překvapení a radosti na obou stranách, že se společně potkáváme. I na ně čekal napínavý příběh, při jehož poslouchání nebylo krom lesního šumu slyšet ani hlesnutí a pak už se i předškoláci po provázkové trase vydali ke studánce hlídané dobráckým drakem střežícím a rozdávajícím ony zkamenělé zuby. Odvaha a vytrvalost rozhodně nikomu z dětí nechybí, všichni se úkolu zhostili s velkým odhodláním a všichni jej také dokončili.

Po zdolání úkolů pak už děti čekal společný oběd a odpoledne také společná zábava. Jirka připravil úžasnou houpačku a Verča setřepala zbylé kaštany ze stromů pod chatou. Čas krásně a poklidně ubíhal a my se museli, ač mnozí neradi, již vydat k odchodu. Den to byl vskutku překrásný a magický, i počasí nám velmi přálo a sluníčko se snad taky chtělo na to naše setkání podívat a tak celé odpoledne bylo ve vzduchu hřejivé babí léto i s nitkami pavučinek třpytícími se ve slunečním svitu. Toto setkání určitě nebylo naše poslední a těšíme se na vše příští.