Možnost předání dětí ve Zlíně
zastávka Cigánov

ráno 7:30 - 7:45
odpoledne 16:10

Lesní komunitní škola

Jak to žije ve škole

 

Co zažívají děti v Lesní komunitní škole Sýkorka? 
Jak vypadá jejich škola, o čem se učí a co prožívají se svými spolužáky a učiteli?

 

Fotky řazené podle jednotlivých měsíců a akcí najdete zde.

 

Listopad na Sýkorce

Listopad se u nás nesl v duchu počítání, čísel, rytmu a pohybu. Zkrátka... epocha MATEMATIKY.

Vše začalo tím, že náš nalezenec – opice ze zastávky, dostala jméno Mathéma. Přiletěla i sova Mathéma, ale ve třídě s námi zůstala jen opice. Ta nás učí matematice a vtahuje nás do říše čísel a počítání.

Počítali jsme vše, co se jen dalo. Stromy, šišky, zrnka kukuřice, kaštany, prsty na rukou, knoflíky, tečky na hracích kostkách, opravdické dvacetikoruny, věci ve třídě i na obrázcích. Počítali jsme nahlas, v duchu i pomocí dupání, skákání, ťukání či házení. Ono totiž i žonglování je vlastně matematika…

K počítání jsme si také vyráběli vlastní pomůcky. Například skákací žebřík nebo ťukací dřívka. Používali jsme třeba i krabičky od vajíček, se kterými se dalo počítat i poslepu.

Na úvod jsme prozkoumávali „kvality čísel“ aneb, čeho je na světě JEDNA, čeho DVĚ, TŘI, ČTYŘI… a došli jsme až k zakázané třinácté komnatě. Do domácího úkolu jsme zapojili také rodiče. Někteří si lámali hlavu třeba nad JEDENÁCTKOU…

Procvičili jsme si také měření a orientaci v čase.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak jsme se učili čísla i zapisovat. Nejdříve postaru – římsky a postupně pak i „normálně“ – číslicemi arabskými.

Tím vším nás pořád provázely početní rytmické hry, které jsme si pak zkoušeli i s rodiči v rámci tzv. TRIPARTITY setkání. Smyslem těchto setkání bylo popovídat si společně s rodiči, pedagogem a dítětem o škole. Co se daří, co ne, co baví, na čem pracovat apod. Některá setkání proběhla přímo i u dětí doma, v jejich rodinném prostředí.

Na konci druhého týdne epochy matematiky k nám Mathéma pozvala své čtyři skřítky. Každý zastupuje jeden element, jednu početní operaci… Nabyl sčítání, Zanechal odčítání, Rytmix násobení a Hotovka dělení. Ukázky svých dovedností nám pak předváděli při počítání oveček. Děti si skřítky zamilovaly a velmi rychle se naučily jejich básničky i znaménka, která mají zapsány na svých čepičkách.

Jednoho dne k nám také přiletěl „Ptáček Zobáček“ a naučil nás další znaménka: větší než, menší než a rovná se. No, a to byl už jen krůček k zahájení zápisu matematických příkladů. Procvičovat je budeme pak v další epoše…

Do výuky jsme zapojili i naše nové pracovní sešity – ty od pana Hejného. Zkoušeli jsme si také stavění z barevných krychliček.

Na úplný závěr měsíční epochy matematiky jsme si do sešitů zapsali „obrácené početní mosty“ a dlouhou řadu sudých a lichých čísel.

Krom toho všeho počítání jsme měli radost z nacvičování vystoupení na Martinské slavnosti, kde jsme dokonce poprvé na veřejnosti zahráli i na flétničky. Těm už pleteme vlněné obaly. Docela totiž přituhlo…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Více o Martinské slavnosti bylo zapsáno tady: http://www.napasece.net/lesni-komunitni-skola/blog

Martina a jeho plášť jsme si připomněli také při akvarelovém malování.

Z důvodu stavebních prací na pozemku jsme změnili naši ranní trasu a také jsme přestěhovali indiánské týpí.

S kolegyní Ivkou si děti udělaly výlet dovnitř lidského těla, kdy zkoumali lidské orgány, zkoušely pumpovat krev i měřit si tep. Zjišťovali jsme pak, které pohyby v těla ovládat můžeme a které ne. K tomuto zkoumání si děti vytvořily a na zeď přilepily „figuru“ Lymfu.

 

 

 

 

 

Poslední listopadový týden se nesl v duchu TÝDNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Každý den jsme měli návštěvu, někdy i několik hostů. Všichni se obdivovali našemu jablečnému kráječi, který umí z jablíček vykouzlit (i oloupané) spirály. Spotřeba jablek tak celkem vzrostla…

Byl to důležitý měsíc, a i když se toho pořád hodně mění a proměňuje, začíná v tom být cítit řád a ustalování…

 

Těším se na vše příští, JirkaS.

 

A co se děje při angličtině?

V listopadu jsme se v angličtině věnovali tématům: zvířátka v lese, barvy okolo nás, naše tělo a čísla. Děti se učí počítat anglicky do dvaceti, hráli jsme si tak několik her na poznávání čísel i určování počtu věci na obrázcích nebo okolo nás. Naučili jsme se novou písničku Head, shoulders knees and toes. Chladnější počasí nás vybídlo k vícero pohybových hrám - například jsme si hráli na sněhuláka a sluníčko, na vlka a ovečky, na honěnou s barevnými ocásky. Taky první sníh nám přinesl nova slovíčka, která budeme postupně rozšiřovat o vánoční motivy.

Mrs. Red

 

Jak se druží v družinkách

V pondělní tanečně rytmické družince jsme se s dětmi dále věnovali rozvoji muzikálnosti a rytmiky v našem těle. Přibyl další indiánský tanec, nový vlaštovčí taneček a v polovině měsíce jsme se s dětmi rozhodli, že si připravíme malé vystoupení pro rodiče a kamarády na Vánoční ladění, takže jsme vymýšleli, zkoušeli, improvizovali a trénovali.

Veronika

Listopad nám s sebou přinesl uložení přírody ke spánku a první mrazíky a tak jsme se v úterní družince věnované zahrádce přeorientovali na tvoření uvnitř. Sklidili jsme poslední jablíčka ze školkové zahrádky, usušili a statečně si na nich smlsli, posbírali v lese šišky a vytvořili z nich sovičky, vánoční stromečky ozdobené korálky a barevné kytičky. Poslední listopadová družinka se nesla v duchu třpytivých vánočních ozdob a krmítka pro naše opeřené přátele. 

Miriam

Ve středu jsme si ještě v poslední říjnové družince vyřezali společníky na batohy - klacíkové skřítky. Další družinka byla těsně před svatým Martinem, tedy jsme vážili ingredience, mísili, počítali, a nakonec váleli a vykrajovali... a copak že? No přece svatomartinské rohlíčky na rozdání na slavnosti :) V dalším týdnu jsme si ještě vyrobili ponožkové maňásky, kteří některé z nás doprovází do školy dodnes. No a pak už jsme se věnovali tvoření na jarmark a copak tvoříme se dovíte na Vánočním ladění, kde budou naše výrobky k prodeji. Děti už kalkulují, co za kolik nabídnou :)

Veronika

Také v listopadu jsme ve čtvrtky využili k tvoření toho, co nám podzimní příroda nabízela - vyráběli jsme panáčky z kaštanů, ryli a tiskli bramborová razítka, jedno z odpolední jsme věnovali hraní deskové hře a advent přilákali výrobou Andílků.

Ivka

 

 

Tak už i ŘÍJEN za sebou zaklapl vrátka

A co nám na Sýkorce přinesl?

Prožili jsme si epochu plnou písmenek a pomaličku už i prvních slov a vět. Přirozeně jsme tak navázali na předešlé „rovné a křivé čáry“. Každé z osmnácti písmen, kterým jsme se zatím věnovali, nám vždy přinesl nějaký příběh či pohádka. Děti tak mají s konkrétními tvary písmen spojen také pohyb, zvuk a obraz. K velkým tiskacím jsme si zrovna zkoušeli i malá tiskací a pro ukázku také písmenka psací. Ta nás však čekají až ve druhé třídě. Kromě voskovek a stránek v našich nových sešitech a křídy a tabule jsme k psaní využívali i jiné možnosti. V lese třeba šišky, větvičky, švihadla, ve třídě pak vosk, zápalky, krupici a další. Psát se dá dokonce i mokrým štětcem na tabuli…

Písmenka nám přinesla možnost skládat a číst slova a věty. Je krásné vnímat, jak si na to děti samy přicházejí. Jak se těší z objevování nového.

Prsty jsme si i v říjnu procvičovali při hraní na flétničky a také při pletení obalů na ně. Někteří už své pletací jehlice celkem ovládli, někteří s nimi ještě docela zápasí. Každopádně, očko k očku pomalu přibývá všem…

Stále nás provází indiánská tématika. Děti radostně uvítaly padající listí. Každý den z něj dělaly velké hromady a v taškách přenášely do svého týpí, kde z něj dělají podlahu a také velkou společnou postel. Samy se domluvily, kdo bude co dělat, jak budou spolupracovat. Je úžasné pozorovat, s jakou chutí a radostí se dá pracovat.

V říjnu jsme zvládli oslavit dvoje sedmé narozeniny. Tímto rituálem nás provází společně vyrobená velká narozeninová svíčka, promítání fotek dítěte a oslava s pohoštěním. Další narozeniny budou až na jaře.

Znovu jsme objevili, nám už z loňské předškoly známý, obrovský dub na kraji lesa. Je výzvou na něj vylézt, což se přímo nabízí, protože má pár svých větví-paží skoro až na zem. Jednou, když jsme si na něj vylezli všichni, tak jsme si tam dokonce zahráli i na flétničky.

Říjen byl příznivý růstu hub. Vícekrát jsme sbírali hlavně bedly, to jich byla plná louka.

Zažili jsme také výlet do Zlína na akci nazvanou Den stromů. V parku tam několik organizací připravilo opravdu parádní program. Vyzkoušeli jsme si stromolezení, vábení divoké zvěře, moštování, vyřezávání, ochutnali různé druhy čaje a pozorovali dravce a netopýry. Děti se tu potkaly také s kamarády ze školky a užily si obědvání přímo v parku.

V posledním týdnu jsme „adoptovali“ jednoho velkého plyšového opičáka. Čekal už dlouho na MHD zastávce a asi mu tam bylo smutno. Tak jsme ho vzali dovnitř, vydrhli kartáčem, oprali mu staré tričko a domlouváme se, jak se bude jmenovat a co s ním budeme zažívat.

Těšíme se na sovu Mathému, která k nám v listopadu přiletí, na Svatomartinský průvod a možná i na první sníh…

JirkaS.

 

A co se děje při angličtině?

Setkávání v angličtině dětí s Mrs. Red se od začátku nese v hravém duchu. Objevujeme spolu pojmenování pro barvy, zvířátka i části těla. Hledali jsme barvy v lese, na stromech i předmětech se kterými si děti hrají. Učili jsme se pojmenovávat věci (this is blue ballon, this is red bus...), i sami sebe (you are my friend and I’m Ella). Zpíváme spolu písničky o Strýčkovi Donaldovi a ukazovačku hlava, ramena... Kreslili jsme si barevnou duhu, princezny, meče i skřítky. Zvířátkům jsme dělali společnou farmu v lese a chystali barevné postýlky na zimu. Taky už jsme narazili na počítání do deseti a pojmenování nebe, země a stromů okolo nás. Každé setkání střídáme pohybové hry s klidnými aktivitami nad obrázky nebo nad knížkou… uvidíme co nám do našich her přinesou chladnější dny.

Pája – Mrs. Red

 

Jak se druží v družinkách

Pondělní družinky patří rytmu, pohybu a tanci. Postupně se s dětmi učíme pracovat se svým tělem, jeho svaly, páteří, hrudníčkem, dechem. Trochu tancujeme, hrajeme si, zpíváme, improvizujeme, ladíme se společně na hudbu i rytmus. Cvičíme a tancujeme na pohybové básničky, to vše v rytmu roku, takže teď je hlavním tématem podzim s jeho listím, větrem, deštěm a ze stěhovavých ptáků hlavně vlaštovička. V našich tanečcích nechybí ani lidové písně.

Veronika

V úterních družinkách se věnujeme zahrádce, trochu plánujeme, občas tvoříme a čteme, ale hlavně si povídáme o všem, co nás zrovna zajímá. Trávíme tak čas spolu a přirozeně, jak nás to příroda učí. V říjnu jsme si ve stínu pod ořechem stvořili pohádku o čaroději a jeho kouzelné zahradě, která dokázala vyléčit zlé lidi a udělali indiánský náhrdelník z peříček, šípků, žaludů a těstovin.

Miriam

Ve středu zase tvoříme, tvoříme s tím, co nám dává příroda, sem tam vyřezáváme, pohráli jsme si s listím a jeho barvami a trochu si vyzdobili třídu, a protože indiáni nás provázeli v září i v části října, tak jsme si s dětmi ušili a korálky nazdobili pytlíček - talisman. Při posledním setkání jsme si zase pohráli s papírem a skládali všemožné vlaštovky a letouny, které nám pak velíkovský vítr odvíval daleko - dokonce i k sousedům :)

Veronika

Čtvrtky v družince patří krásnu, tvoření a vyrábění. Zažili jsme malování přírodními barvami, zapouštění barev na podzimní stromy, výrobu zvířátek a panáčků z listů nebo korálkování. Pokud nám počasí přeje, vyrážíme co nejvíce ven, hlavně na louku. Nechybělo ani pouštění draků na Kudlově.

Ivka

 

 

Ohlédnutí za zářím

Hezké pozdravení všem čtenářům, teď se dočtete, co a jak se událo v prvním měsíci naší školy Sýkorka:

Dění prvního týdne jsme detailněji rozepsali už v předchozím příspěvku, tak jen malá připomínka, že to byl celý týden přespávací, stmelovací, že máme nač vzpomínat a že z něj stále čerpáme.

Od druhého týdne jsme už najeli na režim „klasický“, tedy Jirka čeká na školáky v 8h na MHD zastávce na Velíkové, pak jsou s dětmi hodinku až dvě venku, následuje svačinka vevnitř, výuka (vevnitř i venku) a kolem 12:20 oběd, aby se děti, co nejdou do družiny, dostaly na autobus ve 13h. Už se nám to takto celkem hezky zažilo…

Postupně se také zabydlujeme v okolí naší školy a už důvěrně poznáme několik hezkých míst. Máme už také mnohé „záchytné body“, jako např. „hlava dinosaurka“, „u mrtvého rejska“, „na křižovatce“ a další. Pro děti je dobré objevovat nové i mít své bezpečné prostředí.

Každý den společně zahajujeme díky jednomu malému provázku. Z něj nám, podle daného pořadí, vždy někdo pomocí ambulančního uzlu sváže smyčku a my můžeme utvořit „ranní kruh“. Přivítáme se jmény, ranní průpovědí i tím, jak se kdo má či co si zažívá. Umíme už také několik rozhýbávacích básniček a písniček.

Na pozemku školy je krom zázemí z unimo-buněk často využívána také druhá budka – je to naše kadibudka. S přicházející zimou pár holek už vymýšlí, jak tuto stavbičku vylepšit. Uvidíme, budeme-li mít nakonec i vyhřívané prkýnko.

Ve škole už si přitápíme, vždyť už jsme objevili i první jinovatku. A kromě učení a toho, že jsme spolu, nás hřeje i teplý čaj nebo mošt ke svačině.

První měsíc jsme se věnovali především tzv. „kreslení forem“. Děti zjistily, že svět je plný čar a linií, že pohyb po sobě zanechává vždy nějakou stopu. Stopy-následky, po sobě zanechává i každý čin, slovo, myšlenka…

 

Formy jsme zažívali tedy hlavně v pohybu. Nejen na papíře, ale i pomocí lana, švihadel, šišek, her… objevili jsme, že dirigent je vlastně malíř hudby a vyzkoušeli jsme si kreslit formy i obouruč. Formy nás formovaly a rozhýbávaly i naše myšlení a představivost. Za každou formou stál příběh, motiv, pohyb.

Díky tomuto kreslení forem, při kterém jsme používali hlavně velké formáty papíru, jsme si navíc procvičili přesnost při kreslení okrajů voskovými bločky, správné držení voskovky, uvolněnou ruku, správné sezení v lavici a také si zažívali tu krásu, která s každým novým výtvorem vznikla.

Od třetího týdne, kdy jsme přešli i ke křížení, se to u nás začalo hemžit osmičkami, lemniskátami a dalšími proplétaninami. Už se těším, jak si v další epoše kreslení forem budeme zažívat zrcadlovou souměrnost.

Epochu forem jsme zakončili velkou hvězdou, kterou nosí každý v sobě.

Do první třídy patří také vyprávění pohádek. Ty dětem (i mnohým dospělým) naplňují duši takovým zvláštním blahem a uspokojením. Svět v obrazech, vývoj člověka, nálada praobrazů. Hezké bylo povídání o plodech podzimu, Michaelovi a jeho odvaze při boji s drakem…

Po hlavní části epochy míváme před obědem, který nám z jídelny ZŠ Fryšták přiváží paní Březíková, ještě čas na další aktivity. V pondělí to bývá angličtina, v úterý akvarelové malování, ve středu různě a ve čtvrtek aktivity s „čtvrteční průvodkyní“ Ivkou Hlavicovou. V září na zrovna dva čtvrtky vyšly dvě narozeninové oslavy s promítáním fotek dítěte od jeho dětství a poslední čtvrtek v září jsme měli Michelskou slavnost s předškoláky (popsáno v jiném příspěvku).

Zářiové pondělní angličtiny plné her, básniček a písniček si děti s Mrs. Red (Pájou) zažívaly venku na louce a v lese. Při akvarelovém malování na mokrý papír jde o prožitek barvy a jejího příběhu. Ve středy jsme např. vyráběli narozeninovou svíčku nebo zdobili velké krabice, do nichž si děti postupně ukládají své výtvory – ty pak v lednu ukáží u přezkoušení na kmenových školách.

Jednu středu jsme také věnovali tématu indiánů. Od indiánských her s našimi vyřezanými palicemi jsem se dostali až po indiánský příběh, po kterém děti dostaly své pentatonické flétničky přímo od výrobce, Marka Gondy (popsáno na BLOGu na webu). Tím nám začalo indiánské období… čelenky, přezdívky, hrátky, příběhy – děti tím teď žijí. Píšťalky zatím využívají jako svolávací nástroje a také jako toulce na živou vodu. Na otázku, kdy si flétničky vezmou domů jsem jim odpověděl, že až si na ně upletou vlastní pouzdro. Pozvali jsme potom paní Vlastu Ticháčkovou, která dětem pletní předvedla a vysvětlila, na Michaelské slavnosti děti získaly pletací jehlice a od října - začínáme…

Trnky na pozemku školy už opadaly, ořechy na stromě přímo před naší školou už jsou skoro všechny „oráňané“ a snězené… no, uvidíme, co náš čeká v říjnu? Budou to určitě příběhy na vyvozování písmenek, psaní prvních slov, pletení i hraní na flétničky, skákání přes švihadla a jistě mnohé další… těším se spolu s dětmi.

JirkaS.

 

Náš první týden

Náš první školní rok jsme zahájili naplno. V novém, hezky připraveném, zázemí na Velíkové jsme totiž s našimi osmi dětmi strávili celé čtyři dny, včetně třech přespání. 
V pondělí ráno, za zvuku hromů bouřky, předal pan učitel Jiří dětem každému jednu slunečnici a pak spolu zamávali rodičům z odjíždějícího autobusu z Cigánova ve Zlíně. Naše společná cesta tím začala…

Na Velíkové jsme si hned zašli do lesa a chvilku si s dětmi popovídali, proč vlastně do školy přišly, co se chtějí a mají naučit a co už umí dospěláci, jejich rodiče.

Když jsme pak poprvé zasedli do lavic (namísto nich u nás máme konferenční stolky), povídali jsme si o tom, že svět je plný čar – rovných a křivých. Také jsme si je tvarovali pomocí lan a brzy i malovali našimi novými voskovými bločky. Před obědem pohádka a po obědě zase ven.

Odpoledne jsme měli domluvenou návštěvu u pana včelaře na sousedním pozemku. Přímo u včelína. Něco děti věděly, něco nového se dozvěděly, hlavně si něco vyzkoušely, a ještě k tomu jsme dostali dárkem med. Děkujeme panu Ponížilovi…
K večeru pak přijeli rodiče a společně jsme si promítli fotky z prázdnin.

První noc nám ve wigwamu pršelo, to se hezky usínalo…
V úterý byl na programu celodenní výlet. Dopoledne jsme strávili na výstavě Bzzukot na zámku v Holešově. Obědvali jsme v jídelně ZŠ ve Fryštáku, odkud si ostatní dny necháváme obědy na Velíkovou dovážet.

Zpátky na Velíkovou - ano, těch celých deset kilometrů - jsme se vraceli už pěšky. Ještě ve Fryštáku jsme na cestě našli kudlanku nábožnou. Cestou jsme pak potkali ještě další dvě…
Zašli jsme si k rybníku v Horní Vsi, dokonce se podívali do hráze pod stavidlo. Tam jsme objevili několik raků...

Cesta nás vedla přes větrné skály, Bezedník, kolem sochy Jana Nepomuckého, přes pole jetelinky a závěrečný úsek jsme šli již při stmívání. Spokojení opět ulehli ve wigwamu, a když děti usnuly, spustil se lehký déšť.

Ve středu jsme si trochu pospali a po snídani a proběhnutí venku začaly děti pracovat s barevnými tvarovacími vosky. Pomocí nich jsme se opět ponořili do světa rovných a křivých čar a formy jsme stihli ještě i kreslit na papír.

Před obědem pohádka a po obědě hrátky venku. Hned u vchodu do našeho školního zázemí roste strom ořešák a oříšky už dětem chutnají… barevné prsty jsou součástí…
Potom na řadu přišlo vyřezávání lískových paliček. Ostré nožíky a dařilo se všem třem klukům i našim pěti holkám. Ještě namazat sezamovým olejem a nechat uschnout na sluníčku. V tento čas už přijela i kolegyně průvodkyně Ivka, která s námi bude bývat vždy ve čtvrtky. Tentokrát nám přivezla krom jiného i další jídlo a přespala s námi ve wigwamu. Tato noc byla bez deště, plná hvězd, a tak jsme na wigwamu otevřeli kopuli a při příběhu o Michaelovi jsme usínali vlastně „pod širákem“.

Čtvrteční ráno jsme se šli zase proběhnout do lesa a trochu se prolezli po stromech. Kreslení forem nám tentokrát přineslo další tři voskové bločky. Trochu matematiky, která nás naplno čeká až při epoše v listopadu, jsme si zažili při rozdávání voskovek.

Celý týden jsme žili příběhem o Červené Karkulce a učili se zpívat písničku od pánů Uhlíře a Svěráka. Těšili jsme se na překvapení, které ukážeme rodičům. Proto bylo na čase si jej vyzkoušet a nacvičit. Věnovali jsme tomu čas před obědem.
Po obědě a venkovních hrátkách jsme si ještě strop místnost našeho zázemí vyzdobili velkými vylisovanými listy křídlatky, na které jsme špejlí vytečkovávali různá souhvězdí.
No a pak už si pro děti přijeli jejich rodiče a bylo divadlo a hostina a úklid a loučení…

Byl to „plný“ týden a já věřím, že nám toho pro začátek spoustu dal. 
Díky za něj. 
JirkaS.