Možnost předání dětí ve Zlíně
zastávka Cigánov

ráno 7:30 - 7:45
odpoledne 16:10

Lesní komunitní škola

Blog

Adventní spirálka Sýkorky a Předškoly

Fotodokumentace zde: 

https://napasece.rajce.idnes.cz/Adventni_spirala_ve_skole_a_Predskole/

Ve čtvrtek 6. 12. jsme se hned ráno sešli při společném ranním kruhu školáci i předškoláci. Protože ten den začínal opravdu mrazivě, hned jsme využili kroužek k zahřívacím hrám. Přes louku pak vedla naše cesta k lesnímu gauči, který zde vyrostl před týdnem, kdy zde školáci ze ZŠ Křiby měli Přírodní exkurzi a toto super posezení jsme tak i my mohli využít ke svačince.

  

Po ní následovala věc nevídaná - zažehnutí ČISTÉHO OHNĚ, tedy takového, který vznikl jiskrou z křesání. Jirka měl s sebou kvalitní výbavu - ocilku, nahořelé kousky látky a troud, vše si připravil na lasturu (aby byla příroda před ohněm uchráněna a oheň zase před vlhkostí), pár jiskřiček létlo vzduchem a tu už jedna zasáhla nahořelou látku, která chytla jak mávnutím kouzelného proutku. Pak přišlo na řadu jemné foukání, troud a malé klacíky od dětí a ohýnek byl na světě. A proč jsme toto podstoupili? Přece abychom zažehly svíčku v lampičce, kterou jsme si pak nesli k Zikmundovu, ale proč to? Většina dětí ještě stále netušila.

 

Cesta pak už docela odsýpala, u cesty na Rablinu nás ještě zastavila báječně zamrzlá kaluž, od které jsme se nemohli jen tak rychle odpoutat, na začátku smrkového lesa jsme si ještě polozili na spadlém smrku a to už Verča s Ivkou vytahovaly pilky a děti poctivě pilovaly zelené větve, které jsme z nějakého důvodu měli donést k chatě.

 

A to už se zvěst o spirálce šířila mezi dětmi a každý nějakou tu větev či větvičku donesl do cíle. U chaty už na nás čekalo překvapení, nádherně připravený prostor pro spirálku a také příjemně vyhřátá chata. S dětmi jsme dotvořili našimi větvemi spirálku, společně vyrobili slámového anděla a už se nemohli dočkat, co se odpoledne bude dít. Následoval oběd a pak už se děti sesedly na koberec, aby se zaposlouchaly do příběhu o Josefovi, starém bačovi a hlavně o vzácnosti a důležitosti ohně.

   

 

Po tomto naladění se vyrazilo ke spirálce, do jejího středu byla umístěna svíčka s ČISTÝM OHNĚM. Za zvuků příjemné hudby se děti vydaly jednen po druhém na svou cestu za ohněm, každý si se svíčkou v ruce prošel zákrutami spirálky, vprostřed svou svíčku - své světýlko - zažehl a po cestě zpět umístil, kde se mu zlíbilo po krajích spirálky. Chvíle to byly až magické, děti si při své spirálovité cestě zažívali rozmanité vnitřní příběhy. Po projití spirálkou už nám zbylo se jen dobalit, trochu pocvičit postřeh a rytmiku při probíhání pod točícím lanem a pak už přijížděli rodiče a zbytek dětí se vydal vstříc svým rodinám autobusem.

 

Den to byl nádherný, slunečný a třpitivý . Děkujeme Jirkovi za krásné chvíle, které v nás zanechaly příjemný adventní klid.

 

 

Hledáme pedagoga pro budoucí první třídu

Martinská slavnost

Na louku zalitou sluncem čtvrtečního odpoledne přibíhaly hloučky dětí. Jsou to naši Prvňáčci a Předškoláci, běhají po louce a smějí se. Když tu najednou, co to nevidí…

 

Hleďte, kdo v trávě choulí se tam?
Muž zešedlý leží v cárech tam sám.

  

 

Na louce se choulil žebrák. Přestože počasí bylo na listopad nezvyklé teplé (ještě před pár lety, kdy na Martina sněžívalo, by to bývalo pravda krušnější), muž bez bot a bez trika budil pozornost. Vypadal však přátelsky a jeho moudré oči s pohledem člověka, který ví, o čem je život, dávaly tušit nezvyklou zkušenost. Sesedli jsme si proto kolem něj a on, pozvednut zájmem nečekaného publika, nám začal vypravovat svůj příběh…

Býval prý ctihodný muž. Měl, nač si vzpomenul, odříkat si ani šetřit rozhodně nemusel. Ale podnikání každý neustojí… Nerozvážná investice a z boháče je rázem chuďas, co nemá ani na kabát. Tou dobou světem chodil i rytíř Martin. Jeho otec rozhodl, že bude kráčet v jeho stopách a stane se vojákem. Martin byl však jiný než ostatní vojáci - pokorný a skromný, zbožný muž, který neváhal podat bližnímu pomocnou ruku.

Osud přivál našemu žebrákovi do cesty právě Martina. To se tak stává, když je člověku nejhůř, objeví se často někdo, kdo dá dalším událostem nečekaný spád. „Héééj!“ zvolal žebrák na statného vojáka na koni. Jejich oči se střetly a pohlédly si přímo do srdce. Martin neměl u sebe, co by žebrákovi dal – neměl ani jídlo, ani peníze, při pohledu na prokřehlého muže dostal však nápad.

 

Hleďte, jak Martin už svůj tasí meč,
s nímž prošel vítězně lec kterou seč.
Plášť nachový z ramen snímá a tne,
ať hřeje tamtoho tak jako mne.

   

 

Martin rozetnul svůj plášť ve dví a hodil jej žebrákovi. Ten se do něj vděčně zabalil. Kromě tepla ucítil i zvláštní záchvěv srdce, příval laskavosti a dobrodiní, který navedl jeho život novým směrem.

Martine dej, ať i já sílu mám, 
ať druha trápení s ním prožívám!
Ať pomáhám, kde se dá, vždycky rád,
ať na cestu s tebou se mohu dát.

 

Z Martina se později stal biskup. Šířil poselství své víry na cestách po různých zemích a předával lidem ctnosti, které sám žil. A co náš žebrák? Kdo ví… Než jsme se nadáli, běžel vstříc lepším zítřkům a už jsme ho nedohonili… Povozili jsme se na konících, vyzkoušeli si rytířskou zbroj a prožili usmáté hřejivé odpoledne.

 

  

 

Tím však náš Martinský den nekončil. Po generální zkoušce našeho společného školkovo-předškolácko-školního vystoupení jsme se vydali s lampiónky průvodem skrz Velíkovou až ke kapličce. Tam jsme zazpívali, zarecitovali a zahráli na píšťalky a dřívka pásmo písniček a říkanek, které se vážou k svátku Svatého Martina. Rytíř Martin na koni mezi nás ještě jednou zavítal – přivezl na rozdání koš plný svatomartinských rohlíčků, které děti ušoulaly ve školce, na Předškoláckém setkání a ve školní družince.

  

 

Děkujeme všem, kdo v této den byli s námi. Krásný svátek Sv. Martina.

Léta páně MMXVIII 
(římsky, aby si naši Prvňáčci mohli najít číslo 10 a 8, které právě probírají :-) )

 

HNÍZDO - Časopis Lesní komunitní školy Sýkorka

Světlo světa spatřilo první vydání školního časopisu - časopisu pro potěchu duše, poučení, počtení, zábavu, o novinkách, o nás ...pro děti i dospělé.
Tohle číslo je zaměřené na podzim a jeho tradice, draky a odvahu. Nechybí ani pohádka a sekce pro děti včetně anglické stránky. Začtete se do zajímavých rozhovorů s Markem Gondou a Alenou Lalákovou nebo do článků o přírodní pedagogice, zahradě, dýních a novinkách ze školy a spolku Na Pasece.
 
 
Máte-li zájem o to stát se jedním z vlastníků toho časopisu v tištěné nebo elektronické podobě, kontaktujte nás prosím na skolasykorka@napasece.net.
 
 

Děkujeme.

 

   

 

Předškola - první společné vaření 11. 10. 2018

Když je krásný slunečný den a my máme s dětmi naplánované první společné vaření, co si tak můžeme nejlépe přichystat? No přece nefalšovanou kotlíkovou polívku! Les plný hub, zeleninová sezona v plném proudu, vyhrála to tedy vydatná kotlíková bramboračka. Cestu na chatu jsme tentokrát zvolili trochu kratší a svižnější, aby nám zbylo dostatek času na přípravu oběda. I tak jsme stihli oblíbené „kopečky“, zjistili, že nám od minula zmizela již proslulá prolézačka - padlý smrk, ale zato se objevilo spoustu velkých kusů kůry, které též vyzívají k zábavě. I krátké zastavení s houpačkou jsme si stihli udělat. A pak už rychle přes cestu na Rablině, do kopce někteří doslova vyběhli a co teprve z kopečka od „křížku“, to se to utíká. Na chatě ještě zajít pro dřevo a už můžeme začít.

Někdo chtěl umývat zeleninu, někdo škrabat, někdo krájet, jiní se starali o oheň, každý si svou oblíbenou činnost našel a práce šla rychle od ruky. Navíc zelenina od pana Košaře, pěkně v bio kvalitě, no nedalo nám to a ještě při krájení kde co mizelo do pusinek. Za chvíli to již v kotlíku pěkně bublalo, plameny ohně olizovaly hrnec a hladová bříška se těšila. A pro ty nejhladovější nastal čas opékání jablíček, která jsme si, padaná, po cestě na Zikmundov nasbírali. Ještě trochu voňavé majoránky, dosolit, nakrájet kváskový chlebík, donést lžičky a misky a na čerstvém vzduchu můžeme podávat náš první vlastnoručně připravený a uvařený oběd, mňam!

Odpoledne si Tinka a děti vyráběly kaštanové pavoučky, pak jsme si ještě připravili ke svačině čerstvou zeleninu (nejvíc se děti nadchly pro vodnice, které většina z nich ochutnala prvně v životě), trochu se dojíst zbytkem našich jablíček, malinko se pohoupat na houpačce a už byl čas k odchodu na autobus. Den to byl opravdu naplněný a bohatý na výzvy, ale děti i průvodci se s nimi statečně poprali. Dokonce krom jednoho hned na počátku poraněného prstíku se náš den obešel úplně bez zranění a to je co říct, děti mají nožíky hodně ostré, ale také velmi šikovné ruce, jsme na ně patřičně hrdí! A těšíme se na další vaření a další výzvy, které nás na společné cestě čekají.

 

 

Michalská slavnost 27. 9. 2018

Tento den byl jak pro školáky, tak předškoláky poněkud jiný. Už jen to, že školáci se hned ráno vypravili autobusem směrem k Zikmundovu, napovídalo, že tento den bude něčím výjimečný. Předškoláci vyrazili jako každé ráno z Velíkové, cestou našli spoustu zajímavostí v přírodě a pomalu se blížili na místo určení. Věděli, že je čeká překvapení, ale jaké a kde? Napětí a očekávání bylo hodně.

Školáci mezitím S Jirkou a Ivkou z druhé strany přišli ke krmelci asi kilometr nad Zikmundovem a tam už je zastihlo krásné místo spolu s úžasným stromem vybízejícím ke šplhání. Vyslechli si od Jirky napínavý příběh o třech bratrech, kteří se postupně utkali s drakem a jen ten nejmladší Michal, který měl odvážné a šlechetné srdce, nakonec v boji zvítězil. I na děti čekal úkol hodný odvahy - hrneček, jehož ouškem byl provlečený provázek, jenž pokračoval hluboko do lesa, natažený mezi stromy a končící u překrásné studánky hlídané drakem. Děti měly za úkol se jeden po druhém k této studánce s hrnečkem dostat, nabrat vodu ze studánky, navštívit draka, od něj si vybrat jeden dračí zkamenělý zub a dva meče v podobě pletacích jehlic. S hrnečkem s vodou se pak vraceli k ostatním a vodou plnili pomyslné lesní jezírko.

Jakmile měli školáci své úkoly splněny, z druhého směru na místo dorazili předškoláci s Verčou a Tinkou, to bylo překvapení a radosti na obou stranách, že se společně potkáváme. I na ně čekal napínavý příběh, při jehož poslouchání nebylo krom lesního šumu slyšet ani hlesnutí a pak už se i předškoláci po provázkové trase vydali ke studánce hlídané dobráckým drakem střežícím a rozdávajícím ony zkamenělé zuby. Odvaha a vytrvalost rozhodně nikomu z dětí nechybí, všichni se úkolu zhostili s velkým odhodláním a všichni jej také dokončili.

Po zdolání úkolů pak už děti čekal společný oběd a odpoledne také společná zábava. Jirka připravil úžasnou houpačku a Verča setřepala zbylé kaštany ze stromů pod chatou. Čas krásně a poklidně ubíhal a my se museli, ač mnozí neradi, již vydat k odchodu. Den to byl vskutku překrásný a magický, i počasí nám velmi přálo a sluníčko se snad taky chtělo na to naše setkání podívat a tak celé odpoledne bylo ve vzduchu hřejivé babí léto i s nitkami pavučinek třpytícími se ve slunečním svitu. Toto setkání určitě nebylo naše poslední a těšíme se na vše příští.

 

Setkání s Markem Gondou

Na kraji lesa, u borovice křivé a ohořelé po úderu blesku, jsme se setkali s výrobcem hudebních nástrojů a hudebníkem Markem Gondou...

Marek Gonda dostal už o prázdninách zakázku - vyrobit pro naše prvňáčky jejich první píšťalky - čtyřdírkové pentatonické flétničky. Ve středu, 19. září, je přijel dětem předat osobně. 

Už zdáli slyšeli indiáni ze Sýkorky nějaké zvuky. Nesly se krajinou a nikdo pořádně nevěděl odkud přesně znějí…

Vydali jsme se tedy za nimi a dovedlo nás to až na vyhlídku, na kopci nad loukou plnou kopretin. Tam seděl muž a hrál na píšťalu. Byla velká, mnohem větší než ty, které ležely před ním. Za doprovodu této píšťaly začal Jirka vyprávět příběh. Příběh o dvou indiánských vesnicích, statečném zvědu z jedné z nich, který zvládl zkoušku zadržení dechu a vysloužil si tak píšťalku i návod, jak si ji vyrobit. O tom, že hudba je mocná léčitelka…

Pak zkouškou zadržení dechu prošli i naši prvňáčci, kteří si díky tomu flétničku také mohli vybrat.

Děti se dozvěděly nejen to, kdo je tvůrcem jejich píšťalek, ale i z čeho jsou píšťalky vyrobeny a prohlédly si další hudební nástroje, které Marek na ukázku přinesl.

Děti pochopitelně nelenily a své nové píšťalky hned pořádně na louce otestovaly. Dospěláci tak dostali čas užít si neobyčejného hosta po svém a popovídat si s ním - o životě, hudbě, tradicích, o dřevu a jeho tajích, o hudebních nástrojích a jejich vzniku. Podrobnosti, ale neprozradíme, na ty si musíte počkat až do vydání podzimního čísla našeho školního časopisu.

Děkujeme za neobyčejné setkání, které nám budou připomínat tóny Markových píšťalek.

 

Více o Markovi Gondovi, jeho práci, hudbě a nástrojích, které vyrábí a prodává, najdete na jeho webech www.koncovka-gondovka.cz a www.fujarka.cz.

   

  

...dárek od Marka - vybroušené a olejem napuštěné kousky z oné "Borovice blesků"...