Na první listopadové setkání jsme se ráno spojili se školáky, udělali si společný kruh, zazpívali poprvé písničku o Martinovi a naladili se na společné setkání, které nás mělo čekat v dalším týdnu. Vyrobili jsme si listovou pestrobarevnou mandalku, trochu polozili po stromě na začátku lesa a pak už jsme se se školáky rozloučili a šli si každý po svém… Děti si vybraly jako místo, kde chtějí trávit nejvíc času, oblíbený sklánějící se dub, jež se stal opět parádní průlezkou i testerem a školitelem naší odvahy. Ač nás čekala spíš cesta do kopce, přesto si děti našly kratochvíli opačnou – kutálení se ze svahu. Po té, co se naše hlavičky dotočily, jsme už docela pospíchali směrem k Rablině a do kopce, kde ještě děti zkoumaly mikroskopy i lupou kdejakou zajímavost v přírodě (a že pod mikroskopem vypadá zajímavě snad vše, to asi ani nemusím zdůrazňovat). Po obědě Adam vyprávěl dětem mystický příběh, který je absolutně pohltil, ještě pár her ve vnitř, trochu blbnutí kolem chaty a už byl čas se rozloučit.

celý článek