So 22. 6. 2019 / Jak to žije na předškole

Rytířské přespávání na Zikmundově

S dětmi a Tinkou jsme se tentokrát hned ráno sešli na Zikmundově, kam byly dovezeny i naše věci, které jsme potřebovali k přespávání. Při ranním kroužku jsme si pověděli, co nás čeká v následujících dvou dnech – proměníme se na rytíře a princezny a budeme se snažit dostát všem rytířským ctnostem, jako je odvaha, vytrvalost, zručnost či mrštnost.  Jako první si tedy kluci vyrobili rytířské přilbice a děvčata květinové korunky.

Pak následoval dřívější oběd a po něm jsme se vydali na své putování na Lukov – tím jsme si i vysloužili první odznáček – za vytrvalost. Počasí nám i přes nepříznivé předpovědi přálo a za slunečného počasí a při notném doplňování tekutin jsme brzy dorazili k cíli naší cesty – na hrad Lukov.

Tam byla chvíle odpočinku, možnost vyřádění na hřišti v příjemném stínu stromů a tu už se začalo dít něco nevídaného. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před námi zahalený rytíř a prý má pro nás vzkaz.

Přišel nás bránit před nepřáteli, kteří se již blíží, aby nás zajali. A opravdu, během chvíle se objevili další dva bojovníci a už tu byl nelítostný šermířský souboj, při kterém náš rytíř po dlouhém boji porazil oba protivníky. A tu se nám rytíř odhalil – no byl to náš Adam, který se svými kamarády připravil toto parádní šermířské představení.

Dětem poděkoval za podporu a dal jim úkol – vystavit hostinu pro vítěze – z písku. Toho se hlavně děvčata rychle ujala a během chvíle bylo pískoviště plné nádherných květinových dobrot. Pak se nám představili i oba kamarádi – nejvíce děvčata zaujala šermířka Bára, která se stala velkým vzorem – už tu tedy nebyly princezny, ale bojovnice – šermířky 🙂 Představili nám společně všechnu zbroj, kterou rytíř nosil na ochranu, ukázali jsme si, jaký je rozdíl mezi jedenapůlručním mečem, jednoručním mečem a šavlí, co jsou to kyrysy, co je to prošívka a  jak těžká je taková drátěná košile a přilbice (hooodně, hlavně ta košile 🙂 ).

Pak už jsme se museli rozloučit a spěchat na autobus, který nás zavezl zpátky na Zikmundov. Tady jsme se rozloučili s dětmi, pro které si dojeli rodiče a my ostatní jsme si udělali táborák a opekli špekáčky k večeři. A pak už jsme čekali na příchod přítmí, abychom si vysloužili další odznáček – tentokrát za odvahu. Kolem nás se zvedala bouře, která ještě dotvořila magickou atmosféru, kdy děti měly za úkol překonat svůj strach a zabojovat tak se zlými duchy, kteří chtěli ovládnout a zmařit úsilí bojovníků. Odvahu děti opravdu prokázali, protože jako kouzlem se vzduch najednou vyčistil, vítr ustal a spadlo nám při vyprávění pohádky jen pár osvěžujících kapek. To už jsme ale byli s očištěnými zoubky ve svých pelíšcích a poslouchaly příběh o víle a skřítkovi. Noc byla velmi klidná, všichni po prožitém náročném dnu usnuli během chviličky.

Ráno nás opět přivítalo sluníčko, ke snídani jsme se dali dobroty od maminek, které napekly výborné bábovky i makový štrúdl, po kterém se jen zaprášilo. Tinka mezitím připravila dětem v lese „pavučinu“, kde si protrénovali hlavně svoji mrštnost a také pomoc druhým, byla totiž potřeba spolupráce, aby se děti bez dotknutí dostaly pavučinou na druhou stranu. Kooperace báječně fungovala a všem se podařilo tento úkol splnit a někteří ještě dlouho prolézali oky pavučiny tam a zpět.

Po melounové svačince jsme si mohli vyzkoušet a natrénovat další z rytířských dovedností – pod vedením Adama jsme se dostali do šermířské školy. A neučili jsme se nějaký krvelačný boj, ale byl to překrásný tanec, kdy celé tělo v souladu s klackem dokonale kooperovalo, byla radost na toto „taichi s klacky“ koukat.

 

A jako další jsme si zkoušeli střílet z kuše, což děti také velmi bavilo.

 

Za toto jsme dostali poslední rytířský odznáček a mohli jsme se tedy vydat hledat poklad, který odněkud přinesl potok.

Po úspěšném nalezení pokladu sestávajícím ze sušených dobrot jsme se vrhli do stavění hradu a přípravy oběda. Páteční menu se skládalo z kuřecího vývaru a smažených kosmaticů s bramborem – dětem moc chutnalo, co nám příroda v hojné míře nadělila, tedy jsme vyzkoušeli, jak může chutnat takový bezový květ naslano v těstíčku.

Po obědě nás už jen čekalo dobalení svých věcí, úklid chaty a vyhlížení rodičů. Dny to byly velmi naplněné a jsem moc ráda, jak vše děti krásně a samostatně zvládli a že jsme měli možnost strávit více společného času.