Martinská slavnost

Na louku zalitou sluncem čtvrtečního odpoledne přibíhaly hloučky dětí. Jsou to naši Prvňáčci a Předškoláci, běhají po louce a smějí se. Když tu najednou, co to nevidí…

Hleďte, kdo v trávě choulí se tam?
Muž zešedlý leží v cárech tam sám.

Na louce se choulil žebrák. Přestože počasí bylo na listopad nezvyklé teplé (ještě před pár lety, kdy na Martina sněžívalo, by to bývalo pravda krušnější), muž bez bot a bez trika budil pozornost. Vypadal však přátelsky a jeho moudré oči s pohledem člověka, který ví, o čem je život, dávaly tušit nezvyklou zkušenost. Sesedli jsme si proto kolem něj a on, pozvednut zájmem nečekaného publika, nám začal vypravovat svůj příběh…

Býval prý ctihodný muž. Měl, nač si vzpomenul, odříkat si ani šetřit rozhodně nemusel. Ale podnikání každý neustojí… Nerozvážná investice a z boháče je rázem chuďas, co nemá ani na kabát. Tou dobou světem chodil i rytíř Martin. Jeho otec rozhodl, že bude kráčet v jeho stopách a stane se vojákem. Martin byl však jiný než ostatní vojáci – pokorný a skromný, zbožný muž, který neváhal podat bližnímu pomocnou ruku.

Osud přivál našemu žebrákovi do cesty právě Martina. To se tak stává, když je člověku nejhůř, objeví se často někdo, kdo dá dalším událostem nečekaný spád. „Héééj!“ zvolal žebrák na statného vojáka na koni. Jejich oči se střetly a pohlédly si přímo do srdce. Martin neměl u sebe, co by žebrákovi dal – neměl ani jídlo, ani peníze, při pohledu na prokřehlého muže dostal však nápad.

Hleďte, jak Martin už svůj tasí meč,
s nímž prošel vítězně lec kterou seč.
Plášť nachový z ramen snímá a tne,
ať hřeje tamtoho tak jako mne.

Martin rozetnul svůj plášť ve dví a hodil jej žebrákovi. Ten se do něj vděčně zabalil. Kromě tepla ucítil i zvláštní záchvěv srdce, příval laskavosti a dobrodiní, který navedl jeho život novým směrem.

Martine dej, ať i já sílu mám, 
ať druha trápení s ním prožívám!
Ať pomáhám, kde se dá, vždycky rád,
ať na cestu s tebou se mohu dát.

Z Martina se později stal biskup. Šířil poselství své víry na cestách po různých zemích a předával lidem ctnosti, které sám žil. A co náš žebrák? Kdo ví… Než jsme se nadáli, běžel vstříc lepším zítřkům a už jsme ho nedohonili…

Povozili jsme se na konících, vyzkoušeli si rytířskou zbroj a prožili usmáté hřejivé odpoledne.

Tím však náš Martinský den nekončil. Po generální zkoušce našeho společného školkovo-předškolácko-školního vystoupení jsme se vydali s lampiónky průvodem skrz Velíkovou až ke kapličce. Tam jsme zazpívali, zarecitovali a zahráli na píšťalky a dřívka pásmo písniček a říkanek, které se vážou k svátku Svatého Martina. Rytíř Martin na koni mezi nás ještě jednou zavítal – přivezl na rozdání koš plný svatomartinských rohlíčků, které děti ušoulaly ve školce, na Předškoláckém setkání a ve školní družince.

Děkujeme všem, kdo v této den byli s námi. Krásný svátek Sv. Martina.

Léta páně MMXVIII 
(římsky, aby si naši Prvňáčci mohli najít číslo 10 a 8, které právě probírají 🙂 )