Čt 25. 10. 2018 / Jak to žije ve škole

Náš první týden

Náš první školní rok jsme zahájili naplno. V novém, hezky připraveném zázemí na Velíkové jsme totiž s našimi osmi dětmi strávili celé čtyři dny, včetně třech přespání.

Pondělí

V pondělí ráno, za zvuku hromů bouřky, předal pan učitel Jiří dětem každému jednu slunečnici a pak spolu zamávali rodičům z odjíždějícího autobusu z Cigánova ve Zlíně. Naše společná cesta tím začala…

Na Velíkové jsme si hned zašli do lesa a chvilku si s dětmi popovídali, proč vlastně do školy přišly, co se chtějí a mají naučit a co už umí dospěláci, jejich rodiče.

Když jsme pak poprvé zasedli do lavic (namísto nich u nás máme konferenční stolky), povídali jsme si o tom, že svět je plný čar – rovných a křivých. Také jsme si je tvarovali pomocí lan a brzy i malovali našimi novými voskovými bločky. Před obědem pohádka a po obědě zase ven.

Odpoledne jsme měli domluvenou návštěvu u pana včelaře na sousedním pozemku. Přímo u včelína. Něco děti věděly, něco nového se dozvěděly, hlavně si něco vyzkoušely, a ještě k tomu jsme dostali dárkem med. Děkujeme panu Ponížilovi…

K večeru pak přijeli rodiče a společně jsme si promítli fotky z prázdnin.

První noc nám ve wigwamu pršelo, to se hezky usínalo…

Úterý

V úterý byl na programu celodenní výlet. Dopoledne jsme strávili na výstavě Bzzukot na zámku v Holešově. Obědvali jsme v jídelně ZŠ ve Fryštáku, odkud si ostatní dny necháváme obědy na Velíkovou dovážet.

Zpátky na Velíkovou – ano, těch celých deset kilometrů – jsme se vraceli už pěšky. Ještě ve Fryštáku jsme na cestě našli kudlanku nábožnou. Cestou jsme pak potkali ještě další dvě…

Zašli jsme si k rybníku v Horní Vsi, dokonce se podívali do hráze pod stavidlo. Tam jsme objevili několik raků…

Cesta nás vedla přes větrné skály, Bezedník, kolem sochy Jana Nepomuckého, přes pole jetelinky a závěrečný úsek jsme šli již při stmívání. Spokojení opět ulehli ve wigwamu, a když děti usnuly, spustil se lehký déšť.

Středa

Ve středu jsme si trochu pospali a po snídani a proběhnutí venku začaly děti pracovat s barevnými tvarovacími vosky. Pomocí nich jsme se opět ponořili do světa rovných a křivých čar a formy jsme stihli ještě i kreslit na papír.

Před obědem pohádka a po obědě hrátky venku. Hned u vchodu do našeho školního zázemí roste strom ořešák a oříšky už dětem chutnají… barevné prsty jsou součástí…

Potom na řadu přišlo vyřezávání lískových paliček. Ostré nožíky a dařilo se všem třem klukům i našim pěti holkám. Ještě namazat sezamovým olejem a nechat uschnout na sluníčku. V tento čas už přijela i kolegyně průvodkyně Ivka, která s námi bude bývat vždy ve čtvrtky. Tentokrát nám přivezla krom jiného i další jídlo a přespala s námi ve wigwamu. Tato noc byla bez deště, plná hvězd, a tak jsme na wigwamu otevřeli kopuli a při příběhu o Michaelovi jsme usínali vlastně „pod širákem“.

Čtvrtek

Čtvrteční ráno jsme se šli zase proběhnout do lesa a trochu se prolezli po stromech. Kreslení forem nám tentokrát přineslo další tři voskové bločky. Trochu matematiky, která nás naplno čeká až při epoše v listopadu, jsme si zažili při rozdávání voskovek.

Celý týden jsme žili příběhem o Červené Karkulce a učili se zpívat písničku od pánů Uhlíře a Svěráka. Těšili jsme se na překvapení, které ukážeme rodičům. Proto bylo na čase si jej vyzkoušet a nacvičit. Věnovali jsme tomu čas před obědem.

Po obědě a venkovních hrátkách jsme si ještě strop místnost našeho zázemí vyzdobili velkými vylisovanými listy křídlatky, na které jsme špejlí vytečkovávali různá souhvězdí.

No a pak už si pro děti přijeli jejich rodiče a bylo divadlo a hostina a úklid a loučení…

Byl to „plný“ týden a já věřím, že nám toho pro začátek spoustu dal. Díky za něj.

JirkaS.